V hluboké noci

Den začíná sluncem, noc tmou a já začínám vzpomínkou…

Byla hluboká noc a já jsem byla ta nejšťastnější holka na zemi. Všechno se najednou stalo jako v pohádce. Bylo chladno a pofukoval něžný vánek. Byla to noc jako stvořená pro lásku.

Jak jsem seděla a popíjela horký čaj uviděla jsem v jedné potloukající se partě právě tebe. Moc dobře si vzpomínám na tvůj pohled, na tvé oči... na dva malé kamínky, které ve mně zapálily lásku. V té chvíli jsem to nevydržela a musela svůj pohled odvrátit.

Než jsem sebrala sílu pohlédnout znovu do tvých očí už jsi byl pryč. Byla jsem smutná, že jsem tě na ten večer ztratila z očí. Ovšem v mém srdci jsi se zapsal tužkou, kterou nelze smazat.

Ano, takhle vše začalo a já o tobě stále sním. Sebrala jsem všechnu svou odvahu, abych napsala tento dopis. Bojím se tvé odpovědi, ale vím, že bez ní bych byla celý život nešťastná, ať už bude jakákoliv.