Poslední slova

Kubí!
Je možná trapné psát to na papír, ale lepší možnost mě nenapadla. 23. května to bude přesně rok, co jsem tě poprvé viděla. Kde se mi poprvý z Tvýho hlasu podlomila kolena a kdy jsem se beznadějně zamilovala do Tvých očí a během toho dne do Tebe celého. Od té doby neuplyne den, kdy bych na Tebe nemyslela. Určitě jsem hodně chybovala, ale ani Ty nezůstal pozadu. Dost jsi mi ublížil, stál jsi mě stovky slz a bezesných nocí, ale i přesto pro mě zůstáváš tím dokonalým.

Miluju tě!

Nejspíš to na ničem nic nezmění, ale chci, abys to věděl...