Pravda o lásce

Život jde dal, propadá v nevýznamných hodinách, minutách, rokách. Čekáme na ni, co nás zachrání, čekáme na ni, co nás oživí a dá ten smysl - smysl života. "A co když nepřijde" - ptáme se – "co když je ten život marný a sprostý, na tolik ze nedá nám to za čím se ženeme?"
Bude konec, konec ji - lásce. A ne jen k lidem, ale ke všemu okolo. Příroda nás bude hnát k sebezničení, všechno bude jen napovídat, že jsi sama a nikdo o tebe nestojí, nikdo na tebe nevzpomene v tu poslední chvíli života, kterou se tak bojíš. Ano, bojíš se! nelži sama sobe a nepředstírej, že tě nikdo a nic nezajímá, protože jen chyba lásky tě dovedla k myšlenkám na to. Chyba lásky kterou jsi neuvědomila, prošvihla nebo nerozhlédla ve svém minulém životě, který už nevrátíš.
Stal se s tebe starý člověk, nemáš nikoho vedle sebe ani psa, ani kočku. Umíráš, ležíš na posteli a přemyslíš nad svým životem, teď bys vzchopila, vstala a udělala všechno jinak. Ale už je pozdě, už nemáš silu a tečou ti slzy po tváři...

Vzchop se a začni život, dřív než by ti utekl.