Andílkovi

Andílku,
sedím tu a přemýšlím jaká slova zvolit. Slova, která by dokázala vyjádřit tolik lásky, vášně, oddanosti, touhy a důležitosti kterou ve mě probouzíš kdykoli se na mě podíváš. Byl jsi mi kdysi cizím člověkem, ale dnes? Miluju každý Tvůj pohled, každý tvůj úsměv a dotek.

Ráno se probouzím s myšlenkou na Tebe a v noci se stejnou myšlenkou usínám. Dokážu si představit život bez slunce, ale bez Tebe už ne!

Tahle dvě slova nikdy nemohou obsáhnout to, co k tobě cítím, ale i přesto...
Miláčku, s Tebou má můj život smysl, bez Tebe jsem jako bez srdce...

Miluju Tě